Jak jsem vyráběl servírovací stolek
aneb vrut sem, vrut tam...
Proč?
No protože máme malý byt, v něm malý kuchyňský kout, v něm malý stolek a když si k tomu stolku sednou 4 lidi, už není kam dát salát, přílohy nebo hrnec s polívkou. Prostě jsme potřebovali servírovací stolek. Jelikož nabídka je v tomto směru omezená a ani tradiční dodavatel IKEA nic vhodného nenabídla, rozhodl jsem se stolek si vyrobit sám. Výhoda je zřejmá: stolek je podle našich představ na míru přesně do mezery u zdi.

Jak?
Jako správný inženýr jsem si nejdříve zhotovil výkres v AutoCadu (obrázek)a jelikož nejsem zdatný výtvarník, pro představu o dimenzích jsem si udělal jednoduchý 3D model (obrázek). :o) Jako materiál jsme se rozhodli pro levný a snadno dostupný smrkový masiv. Povrchová úprava - čirý lak. Spojovací prostředky: vruty a dřevěné kolíčky. Následovala inspekce do Bauhausu. Tento market mám rád, neb se tam vruty prodávají jako banány v zelenině. Vybrat, zvážit, nalepit cenovku. :o) Žádnej prodavač co z Vás dělá blbce že nevíte že tendle vurt se podle normy nedělá. V Bauhausu jsem přišel na to, že jsem zapomněl plánek s rozměrama. :o) Takže jsem vzal papír a na koleni to spočítal. Samozřejmě blbě, ale naštěstí jsem byl na dobré straně, tedy že mi díly vyšly větší než měly být. Pak jsme dost dlouho přebírali desky, trámky a latě, abysme našli nějaké nepopraskané, nezahumusené a přiměřeně rovné. Těžký oříšek. Když už jsme něco vybrali, naplánovali jsme řezy a odtáhli to k pokladně. Po zaplacení pak do na pilu. U cedule "Na jednoho zákazníka max. 10 přířezů" jsem pak pánovi s poněkud kyselým obličejem vysvětloval jak co má nařezat. Trámy fiknul špatně, měli jsme je pěkně rozpočítané, ale nějak to nepochopil... ale uznal chybu a na náklady podniku nám chybějící kousky uříznul z jiného. Ještě kus překližky na šuple a hotovo. Špejli na kolíčky, L profil na kolejničky. Vruty a plechové spojky se ukázaly jako největší problém, všecko bylo moc velký, široký vruty se nedělaj krátký atd. Vruty a spojky jsem pak byl ještě jednou dokupovat načisto, to se nedá tak dopředu promyslet. Také jsem později ještě dokoupil lak a šmirglpapíry. Lak jsem vybral akrylátový Sportakryl (od Balakrylu), a to kvůli tomu, že nesmrdí (vše jsem dělal v předsíni), je vodou ředitelný, snadno se s ním dělá a v neposlední řadě je netoxický. Nevýhodu jsem zjistil jakmile jsem ucmrdnul víno - alkohol ho narušuje. Zvolil jsem lesklý, lépe je vidět rovnoměrnost nátěru a případné broušení. Aby se leskem srovnal se stolem v kuchyni, koupil jsem ještě polomat a poslední vrstvu jsem dělal jím. Brusný papír - rozhodně nedoporučuju ty od Luxu. Se obrousí ještě dřív než se dotknou dřeva... Výborně mi posložily nějaké italské... musil bych se podívat do skříně. Prakticky celý stolek jsem pak brousil jedním papírem, byl ostrý a zároveň dost jemný i na lak.
Doma jsem se podíval na plánek, upravil ho na aktuální rozměry materiálu... a zjistil co a o kolik budu muset seříznout. S tím mi pomohl táta a cirkulárka, naštěstí toho nebylo tak moc, abych to nevzal do batohu při cestě k rodičům.

Řízy řízy, vrty vrty
Následovalo nekončící provokování sousedů vrtáním v 11 v noci, dráždění nosní sliznice (a pořádkumilovné Jany) dřevěným prachem a matlání lakem. Vše jsem dvakrát měřil, než jsem jednou řezal, takže mě mile překvapilo, jak mi všecko pasuje do sebe. Od ustavičného šroubování vrutů při skládání a rozebírání (foto) už jsem dostával křeče do ruky. Projevila se nepříjemná vlastnost masívu: obsahuje smůlu. Občas tam zůstane škvírka vyplněná tekutou smůlou, která vyteče ven, zaplemcá všecko nářadí a tak. Prostě bez tmelu se to neobešlo. Trefit odstín je problém. Nakoupil jsem 3 odstíny Dřevokitu a pak ještě jeden tmel na parkety v kartuši. Ten se nakonec ukázal jako odstínově nejbližší. Možná by šlo i namíchat vodou ředitelné Dřevokity bílým akrylátem, ale nezkoušel jsem to. Tmel na parkety bohužel déle schnul a hůř se brousil. Na lakování nohou a šuplíku jsem vymyslel fičůru - pověsil jsem si je za vruty na konzolky, na kterých jsou u stropu uložený lyže (foto). :o) Žádná velká krize nenastala, ale stejně mi to zabralo pěkných pár dnů a večerů. Jediný problém nastal až nakonec - bočnice šuplíku mi drhnuly o spojky a vruty vystupující z horní desky. Šuplík jsem tak dopředu nepropočítával, řekl jsem si, že to budu muset uzpůsobit až po složení zbytku. No a nějak to drhnulo... :o) Pár tahů pilníkem a posunutí jedné kolejničky o 2 mm dolů to ale spravilo. Jako úplně poslední jsem zajel do velvyslanectví Švédska s názvem IKEA pro otočná kolečka (foto). Páč servírovací stolek musí jezdit, to dá rozum. Desky a trámky jsme si nechali naporcovat tak šikovně, že nám zbyl materiál na malý stolek na kafe k televizi (foto). Ten jsem střihnul bez účasti Jany, což mělo následek ten, že jsem to musel předělat, neboť to odsoudila jako neladící a esteticky nehodnotné. Tak jsou na něm holt vidět 4 zatmelený dírky... :o)

Výsledek?
Když jsem přidělal kolečka a stolek postavil, nic se nekinklalo, nic nevrzalo! Jsem dobrej! :o) Šuplík jezdí tam i zpátky a se stolkem můžeme drandit po bytě. :o)
Stálo to nemálo, ani jsem to nakonec nesečetl, ale odhaduju to na 1500-2000 korun. Ovšem v tom jsou i nepoužité tmely, zbylý lak (cca 1 plechovka), šmirglpapíry. A taky to nakonec byly dva stolky v jednom. :o) Samozřejmě, práce bylo dost hodně... ale za ten pocit po finálním zasunutí šuplíku, za ten to stálo. :o)
Fotogalerie je tady. Fotky se moc nevyvedly, zkusim to někdy nafotit za lepšího světla.
© ales.pleskot(a)centrum.cz 2006