Začátek a konec: Malé žernoseky / Lhotka
Délka: 40 km?
Převýšení: 1100 m?
Náročnost (1-5) :tak 3 (krátká trasa, ale ta Milešovka...)
Mapa: České Středohoří - západ, edice KČT 1: 50 000 č. 10 (pozor na starší vydání, jsou tam některé značky špatně zakresleny)
Stručná charakteristika: Kratší trasa s několika náročnými stoupáními, vhodná zejména pro pěkné počasí, kdy je možno dosyta si užít rozhledů z vrcholů Milešovky a Lovoše. Trasa by měla sloužit alespoň pro malé seznámení se s krajinou milešovské části Českého Středohoří, charakteristické vulkanickými kužely a kupami. Je vynechán popis míst (přírodních útvarů apod.), na to bych doporučil textovou část mapy.
Odkazy v textu vedou k fotogalerii.

Tak vyrazíme. Popis trasy začíná v Malých Žernosekách u fotbalového hřiště. Jak se sem dostanete, je na Vás. Abychom se rozhýbali, dáme se vzhůru po kamenité cestě mezi zahrádky. Na konci stoupání je třeba dávat pozor na značenou zelenou stezku, která se odděluje doprava do křoví. Stezka se po vjezdu do lesa zužuje a stává se místy hůře průjezdnou (foto), obzvláště v létě. Ostružiny chňapou šlahouny, bezy kymácí větvemi, kopřivy žahají... a z listí vesele skáčou klíšťata (doporučuji občas se prohlídnout). Obvykle se ale až na několik šlápnutí na zem, popř. sesednutí v technicky náročnějším místě, dá úsek jet. Technici si to užijou. Odměnou za toto lopocení je pěkná vyhlídka na labské údolí pod námi a na Kalvárii (jinak též Tři kříže) na protější straně. Ke třem křížům se též váže místní pověst, která má několik verzí, vždy v ní ale někdo skáče ze skály :o).
Po sjezdu do Litochovic projedeme vsí směrem na Prackovice a kousek před posledními domy se dáme vlevo vzhůru - tady. Neodbočujte po několika desítkách metrů hned mezi pole, pokračujte nad staveními, cesta se postupně stáčí vzhůru mezi pole, louky a staré sady. Konec léta je tu parádní - vše kvete, cvrká a zrajou hrušky, ňam. Postupně vystoupáme až na cestu vedoucí podél k železniční trati. (Pokud opravdu kardinálně nezbloudíte, tak na ní dycky natrefíte.) Po cestě se dáme vpravo. Dovede nás k přejezdu přes trať - tu překřížíme a pokračujeme dále až na asfaltku, kde potkáme žlutou značku, a dolů ke stanici Radejčín. Pokračujeme po žluté do Dubice a ke kostelíku. Opět možnost se pokochat, bohužel ne občerstvit (8/2005) - známá restaurace je bůhvíproč zavřená.
Nyní následuje asfaltová vložka přes Radejčín do Žimu (foto). Zde se chytneme červené značky. Kus za vsí je cesta trochu rozbitá lesní technikou a bahnitá. Po louce kolem sadu dojedeme k lesu, kde se zleva připojuje lesní cesta. Po ní se dáme vlevo, překousnem bahenní lázeň od lesáků a po chvíli vyjedeme na asfaltku, po níž se dáme vpravo k E55 (foto). Překřížíme ji (dejte pozor!) v místě zvaném Paškapóle (zní to hrozně, ale význam je jednoduchý - prý tu loupil jakýsi Pašek, takže Paškův revír) a po zelené zamíříme do Bílky. Záhy hrozí menší zabloudění na louce - dejte se dle fotky. Milešovka se nám postupně přibližuje (foto). V Bílce (foto) si můžeme trochu odpočinout, podívat se kousek po cestě směrem do Bořislavi, kde se nachází několik kamenných skulptur, stejně jako při cestě na Milešovku (foto). Kdo mi odkryje smysl těch souřadnic směřujících do ... (to byste chtěli vědět) má u mě čekuládu. U lanovky (je pouze nákladní, neradujte se) máte poslední možnost vzhlédnout vzhůru - pak hned začne peklo. Nenechte se odradit, přejezd/přechod Milešovky stojí za trochu dřiny. Po úvodním stoupáku následuje krátký mírný úsek a pak opět stoupání a serpentiny na vrchol. O tom zda se dá vyjet lze debatovat, nicméně prý to jde (tvrdil mi to člověk kterého jsem jednou potkal). Schválně, zkuste kam dojedete. Pokud dál než k tomudle šutru za první serpentinou, jste lepší než já. U odbočky na Milešov nezazmatkujte a jeďte/jděte dál na vrchol po modré. Těsně pod vrcholem se cesta rozdvojí - nelekejte se, nahoru vedou obě, ale lepší je zvolit levou vzhůru a pravou na cestu zpět. Na vrcholu (foto) jistě využijete služeb vcelku nedávno zbudovaného, ale rychle se rozvinuvšího bufetu (Zbrojnice královny českého středohoří - Otvírací doba: Sobota 9:30 21:00 Neděle 8:00 16:30, v týdnu pro větší skupiny po dohodě na tel 475211639, nutno oznámit minimálně 3 dny předem - neručím za aktuálnost), při pěkném počasí neváhejte a zaplaťte si návštěvu věže meteorologické observatoře. Po odpočinku pak sedlovky dolů, přilby nahoru, odzkoušet brzdy a vzhůru dolů! Máte-li alespoň trochu techniky, nebude vám sjezd činit potíže, nicméně nepřehánějte to, sráz dolů je příkrý. Nezapomeňte odbočit na červenou na Milešov, ať nesjedete zpátky do Bílky! Stezka se klikatí serpentinami, ve spodní části pak nejprve kříží lesní cestu a o chvíli později se napojí na štěrkovou cestu, jež nás dovede do vsi.
U rybníčku ve vsi se pak dáme po silnici směrem na Kocourov. Krátké stoupání, rovinka a za ní se dáme vlevo po modré na Ostrý (ve stoupání se můžeme ohlédnout odkud jsme právě přijeli - je to královna). Můžeme se podívat až na vrchol Ostrého (menší zřícenina, výhled). Stezka pod vrcholem zahýbá vpravo dolů (pár metrů asi kolo sneseme) a lesem, loukami a sady nás dovede do Března. Zde pouze přejedeme silnici a pokračujeme přes pole na Bílinku. Po krátkém sjezdu se dáme vlevo po žluté a na chvíli se napojíme na značenou cyklostezku. Překřížíme opět E55 a zamíříme s chutí na širokou lesní cestu vedoucí na Lovoš.
Stoupání není prudké, pouze dlouhé, až kousek pod vrcholem se zvedá do strmého kamenitého výjezdu. Odměnou vám budiž občerstvení na turistické chatě, jež nyní nabízí i čepované pivo, a parádní výhled (jeden a druhej) do kraje - při pěkném počasí Ještěd, Krkonoše, Bezděz... Žižkovský vysílač... a někdy také i Šumava a Alpy. Jedna s posledních možností podívat se na krajinu doposud dotčenou pouze těžbou kamene (kampak zmizel Vršetín?) a nepřeťatou tolik potřebnou dálnicí.
S čepovaným pivem to nepřežeňte, ještě nás čeká cesta dolů. Cest dolů je na výběr více. Zvolte si kterou chcete, pouze rozhodně nedoporučuji jezdit serpentinami od vrcholu (to vážně není cesta pro kolo). Dávejte dobrý pozor na pěší, oblast Lovoše a Opárna je oblíbená! A hlavně na psy, jež si s sebou velká část výletníků bere a často nechá volně pobíhat! A kudy tedy dolů? Doporučená trasa č.1: vracíme se nejdříve po široké cestě, ale poté co mineme odbočku na žlutou (v prudké levé zatáčce za rovinkou mezi břízkami) a projedeme malým esíčkem, přibrzdíme, abychom odbočili vpravo do lesa na modrou vedoucí do Opárna. Profrčíme vesnicí, pod viaduktem přibrzdíme, abychom se vešli do levé zatáčky a za potokem se dáme vpravo údolím. Můžeme také ještě zastavit v bývalém mlýně, jež je nyní po zřízení restaurace častým výletním cílem. Cesta údolím pěkně plyne, neboť jsme se opět napojili na upravenou cyklostezku. Pokud absolvujete vyjížďku v parném dni, můžete se na chvíli svlažit v potoce. Údolím dojedeme do Žernosek a pak se dáme zpět do Lovosic. Další možnost - kousek pod sedlem se dáme dolů po žluté, na stezce je sem tam padlý kmen, trochu FR, pro techniky pamlsek (foto). Někdy může být úsek trochu zarostlý. Dojedeme na palouk s posedem, sešoupneme se ještě kousek dolů a na dalším křížení cest si vybereme, zda vlevo, rovně či vpravo. Vlevo, tj. technicky náročný sjezd po tzv. Císařských (též Psích) schodech do Opárenského údolí, rovně a vpravo pak nenáročný mírný a rychlý sjezd do Žernosek, resp. Lhotky.

Možné modifikace:
1) Nepojedete přes Portu Bohemicu, ale z Žernosek nad zahrádky a stále rovně, před Chotiměří doprava na silnici do Dobkoviček, anebo pojedete přes Portu Bohemicu a vyšlapete z Litochovic nahoru do Dobkoviček. Po průjezdu Dobkovičkami a přejezdu železniční trati (rozhlédněte se!) se dáme vpravo po stezce směrem k asfaltce vedoucí k lomu. Nepokračujeme však dále po žluté značce (pozor, ve starších vydáních mapy špatně značená!), nýbrž se po asfaltce vyhoupneme do Kletečné. Odtud po zelené okolo stejnojmenného vrcholu, na Paškapole - křížení s E55.
2) Cestu po červené od Žimu si můžete zpestřit přejezdem vrchu Stráž, ale pochybuju že trefíte. Důležitý bod je krmítko pro kance a rochniště (rozrýpaná půda na louce od divočáků a uprostřed takový malý "globus" velký asi jako fotbalová mičuda, do které dávají myslivci špek). Na pravé straně cca v úhlu 50ti stupňů je prudší hliněný středně strmý stoupák šíře traktoru. Nepojedeme po něm ani 100m a následuje VELMI strmý sjezd v přibližně 2m širokém lehce nakloněném korytu - povrch: listí, hrabanka, klacky, podloží z jednolitého kamene. Sjíždí se k potůčku který je vidět na mapě a pak se napojíme na silnici a zamíříme buď do obce Bořislav, odkud můžeme do Bílky po lesní cestě nebo to vezmeme přímo po silnici.
3) Z Dobkoviček po žluté ke stanici Radejčín. Ale já tam vždycky někde zakufruju.

Poznámky:
Co se týče údajů o neprůjezdnosti kvůli vzrostlé vegetaci, tak u nich samozřejmě nemohu zaručit aktuálnost. V jarním období před vegetačním boomem může být situace trochu jiná.
Dubický kostelík a Milešovka: kdysi tuším vyšel ve Velu článek (autor?) s titulem "Dá se vyjet na Milešovku?", kde byl pohled od kostelíka a taky pěkná charakteristika krajiny z hlediska kolování.
Také těžko určit obtížnost. Jezdím sám, jednou jsem vzal kamaráda a na Lovoš jsem mu tlačil kolo, ale někdo zas tu Milešovku dá...